Tak něco málo o mně

Cestuju hrozně ráda. Ráda poznávám jiné kraje, kulturu, lidi, kuchyni.

Už jsem leckde byla a leccos viděla. A nejúžasnější na tom je, že cestováním člověk získá trochu nadhled nad našimi běžnými starostmi, když vidí, jak to funguje jinak.

Vyrůstala jsem za socialismu, tak jako mnozí z vás. S vědomím, že některé věci a některá místa nikdy neuvidím a budu je znát pouze z obrázků a jen jako místa na mapách. Tehdy jsem měla zálibu v egyptských pyramidách. Pak nějakým nedopatřením se ke mně dostal nějaký článek o pyramidách v Mexiku. A ty se mi prostě začaly tak nějak líbit víc než ty egyptské, o kterých se tehdy mluvilo víc.

Možná i z toho důvodu, že nebyl kolem jenom písek a poušť, ale zelená tráva a usměvaví lidé. A co hlavně, ti lidé byli indiáni, přeci ten národ, co o nich psal Karel May. A většina z nás si při slově indián vybaví Vinnetoua, nejslavnějšího indiána vůbec.
Možná všechny tyhle okolnosti způsobily, že jsem strašně toužila tohle vše vidět na vlastní oči a přitom věděla, že se mi to z 99 % procent nepovede. Proč asi všichni víme (byl socialismus).

Nakonec se stalo neuvěřitelné. Přehouplo se několik let a mohlo se všude. Sice jsem už za socialismu sjezdila východní blok, ale tak nějak to nebylo ono. Ale i z těchto cest jsem si hodně odnesla.
A pak jsem dostala úžasnou nabídku podívat se do toho Mexika. No co Vám budu povídat, ani jsem nezaváhala.
Nedokážete si představit moji radost. Myslela jsem tehdy, že mě „klepne pepka“.
A v tu chvíli se mi vše zdálo jako nepodstatné. Vybrala jsem stavební spoření a vůbec mi nevadilo, že umím jen rusky (a to ještě špatně, a německy ještě hůře) a stejně se tím nikde nedomluvím. Prostě jsem měla tu možnost a nekoukala jsem nalevo napravo. I v práci, kdyby mě nepustili na tak dlouhou dobu (v které práci si můžete vzít dovolenou skoro tři měsíce v kuse), by měli prostě smůlu. Jednoduše bych podala výpověď. Vždyť se mi právě začal plnit letitý sen!

Dneska už tedy vím, jak to vypadá na hranici Evropy a Asie, viděla jsem vypěstovanou zeleň v písku na Sinaji, letní sídlo princezny Sissi na Korfu, opice na Gibraltaru, mexické pyramidy. A samozřejmě města jako Paříž, Vídeň, Dubrovník, Lisabon, Tequilu (ano, je to i město 🙂 ), Veracruz, Campeche, Barcelona a mnoho dalších. A o tom všem Vám chci vykládat.

Můžete tady načerpat inspiraci na vlastní cesty, či dostat jen skromné tipy na výlety o dovolené.
Nikdy jsem neuměla o sobě mluvit, nebo jsem to dělala nerada. Připadalo mi, že můj život není zajímavý a vlastně ho ani nikdo nechce slyšet. Ale pak jsem začala vyprávět o svých cestách a najednou jsem měla pocit, že se to lidem líbí, že je tím i bavím. Jsem velký kverulant, a jak se říká „nic mi není svaté“. Proto mívám skoro ke všemu připomínky a snažím se vykládat věci netradičně a snad i zábavně. Protože nejen prací živ je člověk.