Nechci mít na rameni opici!
Když jsem dnes přemýšlela, o čem budu psát, napadlo mě, že už mám nepoměrně dost článků z Portugalska, začínám sérii o Mexiku, ale co mezi tím?
A pak mě to při brouzdání po facebooku napadlo. Co takhle o Anglii? No vždyť jsem tam ale nebyla! Nebo byla? Ale jo byla, vždyť Gibraltar je vlastně anglický!
Nutno podotknout, že tato výspa Evropy ve mně také zanechala nezapomenutelný dojem. A to jsme se tam byli jen podívat na jeden den.
Na Gibraltar jsme se dostali ze Španělska. Je to docela taškařice, když musíte počkat, až přistane letadlo a pak projedete autem přes ranvej do jiného státu.
Již z dálky je vidět Tarikovu horu (jak se také Gibraltarské hoře říká), majestátní a tak trochu nezapadající do okolní krajiny. Teprve až tam jsem pochopila jak blízko je do Afriky. Ano, z Gibraltaru, je vidět až na druhý břeh, tedy africký. Afrika je vidět i jiného pobřeží ve Španělsku, koukali jsme na ni z pobřeží Costa del Sol, ale o tom až jindy.
Na vršek hory vede lanovka, ale nebyli jsme se tam podívat, to jsme si nechali na jindy. Ale projeli jsme turistickým autobusíčkem kousek nad městečko, na nějaký výhledový Point (ani už nevím, jak se to tam jmenovalo), kde nic nebylo. Jen kus roviny, maják a nic. A právě na to nic, vozí turisty se rozhlédnout. Místní mají naplánováno, že zde postaví nějaký hotel s vyhlídkou, nebo tak něco, ale když jsem tam byla já, tak to tam ještě nestálo. Ale je odtamtud vidět na vrchol hory, kde Gibraltarskou úžinu hlídá historické dělo.
A jak je to s těmi opicemi? V tomhle kousku Anglie žije magot bezocasý, je to jediná evropská kolonie těchto opic. Mezi zdejšími lidmi se říká, že pokud budou na Gibraltaru tyto opice, bude Gibraltar anglický. Nedávno dokonce proběhlo referendum, jestli zdejší obyvatelé chtějí být Angličany, nebo se raději připojit ke Španělsku. A jak to dopadlo? No opice jsou stále uhnízděny ve skále, takže je to pořád Anglie.
Opice jsou velmi drzé a je na nich vidět, že nemají přirozeného nepřítele. Lidí se nebojí a ukradnou, co můžou. A pokud jim nebudete chtít dát vlastní svačinu, prostě si jí vezmou, doslova se o ní s Vámi poperou. Vím, že jednu známou opice kousla. Skončila v nemocnici, tedy ta známá, ne opice. Takže je lepší před nimi nic k jídlu nevybalovat.
A tak opičky sedí a motaj se kolem, a lidí se nebojí. Je tedy velmi snadné se s nimi (vedle nich) vyfotit. Dokonce je můžete mít na rameni, klidně si Vám tam sednou. Ale to jsem právě nechtěla, a tak jsem se vyfotila jen poblíž větší opičky. Ale dobrovolně se přiznám, že z pocitu, že by mohla místo sezení na kandelábru, chtít sedět na mém rameni, jsem nebyla nadšená. Ale nakonec to dobře dopadlo, jak pro mě, tak i pro opici. 🙂
Ještě se do tohoto koutu Evropy někdy vypravíme a třeba pak budu mít fotku i s tou opičkou na rameni. 😀