Také lyžujete? Já strašně ráda, bohužel málokdy. Dřív jsem byla na horách pořád, v posledních letech se to nějak omezilo na jeden týden, zato skvělé lyžovačky.
Takže pokaždé je pro mě takový svátek, když jedeme na lyže do Francie. Přiznám se, miluju to. Vždy jezdíme v jarním termínu. Takže je to lyžovačka o celodenním sluníčku, příjemné teplotě a bezva sněhu.
Na lyže do Francie jsem začala jezdit už pár let po revoluci, a s každým rokem si uvědomuji, jak se to tam víc a víc mění. Nejen ty horské vesničky, kde podle fotek, ještě před 40 lety nic nebylo. Někde snad nějaká samota, ale jen na sezónní přespání. Dnes je to už jen a pouze turistický průmysl.
Letos jsem si ten propastný rozdíl za posledních více jak 20 let uvědomovala poměrně dost. Asi, že se mi moc nechtělo lyžovat. Tedy v letošním počasí. Mimořádně jsme vyrazili o dva týdny dřív než obvykle. No to byl zase nápad! Sluníčko jsme viděli pouze několik hodin a to jen jeden den.
Počasí bylo fakt zimní, sněžilo a sněžilo a … a ano, sněžilo. Během sněžení jsme udělali několik výrazných zkušeností. Ne že bychom to před tím nevěděli, ale jen jsme si to letos prostě užívali plnými doušky.
Tak třeba, jezdit v prašánku je fajn, skutečně, asi to každý zná. Je to pošušňáníčko. Ovšem je-li toho prašánku půl metru, není to zrovna optimální. Zato se do něj skvěle padá :-). To se ten „lavór“ vytvoří jedna báseň. Když to pak odpoledne lidi už rozjezdí, tak už to není nic moc.
Další zkušenost je s mlhou, že by se dala krájet. Fakt jsem čekala, kdy na mě vykoukne Rákosníček. Jezdili jsme s nosem u země a vzájemně na zádech, abychom se neztratili. A pak jsme dostali ten skvělý nápad. Dojela nás místní lyžařská škola, a tak že pojedeme za nimi. Vždyť to tam přeci, ti instruktoři, znají. Ano správně, znali to tam tak, že jsme s nimi vyjeli ze sjezdovky a skončili v potoce 😀 .
Ale celkový dojem byl moc prímový, zase po velice dlouhé době to bylo opravdu zimní lyžování.
