Nebojte se, muflon nezdechl ani neupadl do těžké letargie. Jen prostě neví, no vážně, kde mu batůžek stojí. 😊
Ale o něco se s vámi přeci jenom podělím. Koupila jsem si nový foťák, a tak vám můžu ukázat poněkud kvalitnější fotky než doposud. A s čím tedy začneme? Překvapím vás, u nás. Tedy v našich hájích a městech. No konkrétně v jednom. No dobře tedy, v tom mém.
Začnu od lesa. Tedy trochou vlastní historie. Prvně jsem se dozvěděla, že naše město osvobodili Američané (cože? nebyla to rudá armáda? to jako vážně? a proč mi to neřekli dřív?) někdy v šesté sedmé třídě (podotýkám, že to byl hluboký socialismus). To, když se podřekla jedna učitelka. U nás doma se o tom nemluvilo, a tak jsem byla nevědomá.
Když jsem se pak doma zeptala, potvrdili mi to a jako perličku mi mami pověděla přímo rodinnou historku. Je zde místo, kde se říká u pomníku. Léta, a tohle označení přežilo všechny doby. A právě u tohoto pomníku se na oslavu osvobození scházeli lidé, kteří věděli, že nás Američané osvobodili. A nosili tam kytky. Tajní je samozřejmě pozorovali z oken okolních domů, dělali si poznámky a občas někoho zatkli. A jednou právě takhle zatkli moji babičku i se sestrou v kočárku. Takže tak malá a už delikvent, hrůza, no já mám rodinu, tedy. 🙂
Pamatuju, když se u nás slavilo první svobodné osvobození v roce 1990. Tu atmosféru ani popsat neumím a ani by to nešlo. Dneska už by to asi málokdo pochopil. Od té doby to už nikdy takové nebylo. Tohle totiž bylo spontální, neorganizované a živelné, svobodné a úplně super.
V posledních letech se chodím dívat na „průvod“ a pak jen tak na volné kulturní akce. A taky občas se podívat na ležení vojsk. Prostě po městě táboří různé dobové divize. Tak ne, že bych chodila očumovat vojáčky, to nee 😊
Průvod (ono se tedy o něm mluví jako o přehlídce vojenské techniky, ale pro mě je to prostě průvod) bývá docela zajímavý. Vezou veterány, kteří přijeli se podívat, jak ta Plzeň vypadá tolik let po válce, a připomenout si ty chvíle, kdy to tu osvobodili. Každý rok jich ale bývá méně a méně. Ale alespoň někdo se toho dožil.
Na průvodu se mi líbí také, když pochodují různé útvary, na skotské dudáky se vždy vyloženě těším.
Pokaždé mně překvapí, kolik techniky tady po amících zůstalo a lidé je dokázali uchránit od socialistického režimu. Po sametové revoluci, to prostě vytáhli zpod sena, ze stodol, či jiných skrýší a po pár úpravách (někdy i větších) to prostě pořád jezdí. Je to fajn.
Takže klucíí, děkujeme!
