Archeologická zóna Comalcalco

Mexický deníček – 2005 – 12. část

Comalcalco

Chontalské mayské město Comalcalco vzkvétalo během pozdního klasického období, mezi lety 500-900 n. l., když rozvoj zemědělské produkce umožnil populační růst. Zdejší obyvatelé obchodovali s kakaovými boby s dalšími Mayi, a kakao zde dodnes zůstává hlavní tržní plodinou.

Comalcalco, které je architekturou i sochařskou výzdobou podobné Palenque, je unikátní tím, že je vybudováno z cihel vyráběných z hlíny, písku a, důvtipně  z lastur ústřic. Maltu vyráběli pomocí vápna získávaného také z ústřičných lastur.

Robustní stavba – cihly, ze kterých je pyramida postavena, se velice podobají dnešním cihlám. Na její pravé straně jsou zbytky štukových soch, které kdysi pokrývaly celou pyramidu. V severní části naleziště jsou zachovalé zbytky štukových plastik.

Ačkoliv západní část naleziště se kdysi honosila kryptou podobnou Pakalu v Palengue, hrobka byla zničena již před několika staletími a sarkofágy ukradeny. Na vrcholu  Palacia je z této výšiny značná vyhlídka na okolní prales a neodkryté památky pod sebou.

(převzato z průvodce)

(pohled na ruiny)

 V noci byla pořádná bouřka, holt období dešťů. Ráno jsem začala den vykoupáním v malém bazénku, který jsme měli takřka za dveřmi.  Bylo to velice příjemné, na ráno, teplo jak u nás v létě přes den a tady to bylo ráno. Po bouřce bylo na ulici plno vody, velikánský kaluže jak malinký rybníčky.

Ale evidentně to nikoho nevzrušovalo. Je vidět, že tady jsou zvyklí na ledasco. Ale to už vyrážíme z Veracruzu, z plánu vyškrtáváme Tres Zapotes, a nabíráme směr na Villahermosu. Přejezd je zhruba na šest hodin. Cestou jsme se byli podívat na ruiny  Comalcalco. Mayské město, zase jak jinak zážitek.

(při vchodu do Comalcalca)

 Strávili jsme tam dvě hodinky a ani to člověku nepřišlo. Bylo tam sice strašně horko, vlhko a komárů mraky, ale rozhodně to stálo za to. Pohled z nejvyššího bodu byl úžasný. Kolem dokola jen prales. Ani tam nebylo poznat, že by tam někde pod tou zelenou střechou měli žít lidé. Ale opravdu tam jsou. No vážně, viděla jsem je.

(tropická selva)

Cestou  jsme jeli po pobřeží a kolem různých  lagun s mangrovníky a se spoustou restauraček s rybíma specialitami. Takže jsme se u jedný zastavili. Bylo tam cítit moře, koukali jsme rovnou na vodu, palmy a do toho všeho tam lítali pelikáni.

Stoly byli hned u břehu, takže výhled z první ruky. Připadalo mi to jak brána do ráje… jen do tý doby než mi přinesli jídlo. Obědnala jsem si zapečenou rybu se sýrem a docela jsem se na ní těšila. Přinesli mi plnej talíř , vespod byla ryba , na ní sýr a na něm několik krevet, to celé bylo pak přelité omáčkou, která barvou a hustotou připomínala ropu. Když jsem se podívala na obzor, vyčuhovala tam v dáli ropná věž. Ale omáčka byla z černých fazolí.

(obídek v laguně Mecoaca)

 Musím se přiznat, že mi chuť přešla. Nebylo to sice chuťově špatný, ale přeci jen to nějak nebylo ono.

---

 Mexický deníček – jednotlivé díly: