Archeologická zóna Palenque - Muflon na cestách

Mexický deníček – 2005 – 31. díl

Palengue

Moderní město Palengue má cca 30 000 obyvatel a nadmořská výška je 80 m.

Dávné mayské město Palenque, nádherně rozložené v džungli a s dokonalou architekturou a výzdobou, je jedním z mexických divů.

Název Palenque (Palisáda) je španělský a nemá žádný vztah k dávnému názvu města, které se podle soudobých teorií nazývalo Baak. Palenque bylo poprvé osídleno kolem 100 př. n. l.. Nejvíce vzkvétalo mezi lety 600 a 700 n. l. Město vyrostlo do slávy za vládce K’inich Hanab Pakala (všeobecně známý jako Pakal), který vládl v letech 615 – 683. Archeologové určili, že Pakala symbolizovaly hieroglyfy slunce a štítu, a jako o Slunečním štítu o něm existují zmínky (ve španělštině Ecsudo Solar). Vztahuje se k němu také jméno Bílá ara (Guacamaya Blanca). Dožil se věku 8o let. Během Pakalova kralování bylo v Palenque postaveno mnoho budov a náměstí, včetně dokonalého Templo de las Inscripciones (Pakalovo mauzoleum). Stavby byly charakterizované mansardovými střechami a velmi jemnými štukovými reliéfy.

Pakalovým následníkem byl jeho syn K´inich Kan Balam II., kterého v hieroglyfech symbolizuje jaguár a had (a také byl nazýván Jaguáří had II.). Za Kan Balama pokračovala politická i hospodářská expanze Palenque a rozvoj umění. Tento panovník dokončil hrobku svého otce v Templu de las Inscripciones a řídil stavbu chrámů Grupo de las Cruses, ve kterých byly umisťovány rozměrné kamenné stély s vytesanými příběhy.

Během vlády Kan Balama II. vyhlásilo městu Palenque válku město Toniná, 65 Km jižněji, a toto nepřátelství bylo zřejmě hlavním důvodem rychlého pádu Palenque po smrti Kan Balama v roce 702. Kan Balamův bratr a nástupce, K’an Hoy Chitam II., byl vojáky z Toniná zajat a pravděpodobně popraven. Palenque se dočkalo krátkého a posledního znovuzrození za K´inich Ahkala Mo’Nahba II., který se ujal trůnu roku 722 a během své snad až patnáctileté vlády nechal přistavět řadu dalších budov.

Po roce 900 bylo Palenque opuštěno ve velkém. V oblasti, která patří k nejdeštivějším v Mexiku, ruiny brzy pohltila okolní vegetace.

Dávné Palenque se nachází na nádherném místě, kde se začínají tyčit první vrchy nad přímořskými pláněmi Mexického zálivu a hustá zelená džungle pokrývající tyto kopce vytváří k vynikající mayské architektuře dokonalé pozadí. Ruiny se skládají z asi 500 budov rozloženým na 15 km čtverečních, ale relativně málo z nich – především v hustě zastavěné střední části – bylo dosud odkryto. Vše, bylo postaveno bez použití kovových nástrojů, tažných zvířat nebo kola. Šedivé kamenné budovy byly, na vrcholu slávy Palenque, nabarvené jasně červenou barvou. Okolní prales je domovem tukanů, ocelotů a opic.

První (na západním konci skupiny) je Templo XII, zvaný Templo de la Calavera (Chrám lebky) díky reliéfu lebky králíka nebo jelena u paty jednoho z pilířů. Druhý chrám je jen málo zajímavý. Třetí je Templo XIII., obsahující hrobku, ve které byla v roce 1994 nalezena kostra ženy, natřená červeně rumělkou. Do této „ Tumby de la Reina Roja“ (hrobka červené královny) můžete vstoupit a podívat se na její sarkofág. Spolu s kostrou byla nalezena malachitová maska a kolem tisíce kusů jantaru, ale žádný z nápisů nám neříká nic o tom, kdo byla tato „královna“. Na základě podobností s Pakalovým hrobem vedle někteří soudí, že to byla jeho žena.

(opsáno z průvodce)

(pohled na palác)

27.9. Brzo ráno jsme odjeli z Chetumalu a přijeli do Palengue. Cestou se krajina poněkud změnila. Už to nebyla silnice džunglí, ale už bylo i vidět do kraje. No jeli jsme do hor. Krajina byla kolem víc a víc travnatá, a palmy taky začaly mizet. Holt vnitrozemí. A v dálce byly vidět hory. A zrovna tam máme namířeno.

Ruiny v Palengue jsou kousek nad úpatí hor. Na parkovišti nás přivítalo samozřejmě hejno prodejců a také nabízející se průvodci. Jeden z nich nás otipl dobře. Hned začal – Ahoj, jak se maš? Ale měl smůlu, průvodce jsme si nakonec vzali až za branou. Jednak nechtěl moc a pak se něco dozvíme. Výklad byl ovšem ve španělštině, jak také jinak. Zaujalo mě, že jsem něčemu i rozuměla. Vyloženě se to průvodce snažil vykládat velice názorně a srozumitelně.

(palác s tumbou červené královny)

Hned na prvním chrámu byla nahoře u dveří znázorněna lebka. Další výšlap byl do krypty, kde našli červenou královnu, tedy měla pomalovaný kosti červenou barvou, prej. Tak tam nás chytil déšť poprvé. V průvodci psali, že je to tady deštivá oblast. Časem jsem jim dala zapravdu.

Další v pořadí byl obytný komplex – el Palacio. Ten byl docela zajímavý, už bylo vidět, že se zde dalo opravdu bydlet (u těch dosavadních jsem o tom značně pochybovala ). Byly tady malé místnosti a prý to byly zbytky koupelen. Pak jakýsi nádvoříčko v tomto paláci, říkali mu korunovační. Byly tu po obvodě různé fresky a taky znázorněná korunovace krále Pacala. Při pohledu dolů z paláce byl vidět jeden z mnoha akvaduktů.

Z dálky byly vidět další pyramidy. Jedna byla sluneční a druhá kříže, a jestli jsem dobře rozuměla, tak tam měl bydlet šaman. Ale vyhlídku to mělo zase parádní. A jak jinak, další déšť.

Večer jsme šli do městečka. Byli jsme v pizzerce, ale jelikož jsem neměla hlad dala jsem si jen ovocný salát. No to jsem zase střelila naslepo. V reálu to vypadalo asi takhle : na malém talířku mi přinesli kousky nakrájeného banánu, kousek papáji, ananasu a vodního melounu. No dokázala bych si představit I trochu jiné pojetí a jinou porci.