Canon Sumidero - Muflon na cestách

Mexický deníček – 2005 – 36. díl

Cañon Sumidero

Cañón del Sumidero se zařezává do země několik kilometrů za Tuxlou Gutiérrez, Río Grijalva protéká kaňonem severním směrem. Na severním konci byla roku 1981 dokončena hydroelektrárna Chicoasén a kaňon se tak stal úzkou, 25 km dlouhou vodní nádrží.

Kaňon lze přehlédnout z několik miradores, vyhlídek, dosažitelných z Tuxtly, ale daleko více vzrušující je podniknout kaňonem lodní výlet.

Po cestě je vidět velký počet ptačích druhů – volavek, rajek, kormoránů, supů a ledňáčků – a pravděpodobně nějaký krokodýl. Kapitáni člunů vám ukáží několik jeskyní a zvláštních skalních útvarů s vegetací, včetně útesu, pokrytého hustými visícími mechy, který se podobá obrovskému vánočnímu stromečku, z jehož větví v období dešťů padá v kaskádách voda.

Za kaňonem se z přehrady vylévá hnědá, rychle tekoucí řeka. Převýšení přehrady je 260 metrů.

(opsáno z průvodce)

(vysoké skály nad přehradou)

30.9. Dneska ráno se nám ale opravdu nechtělo z postele, nakonec jsme tedy vylezli, ale nebýt vidiny skvělých zážitků, nevím nevím …. Pak jsme tedy vyrazili do Canon Sumidero. Cesta byla přes hory a na nich se váleli mraky. Tohle ukazovat na fotkách, tak je to jak z Alp. Kaňonem se projíždí na loďce, a turistů je tu mraky.

Výklad byl ve španělštině, a cestou jsme viděli krokodýli a zdejší ptactvo. Na konci je přehrada a u ní restauračka, kde jsme měli čas na občerstvení (jak jinak).

(rozčilený papoušek)

Součástí byl i papoušek, který se nechal v klidu fotit, jen škoda, že z mýho foťáku to nevyšlo moc pěkně. Papoušek seděl na hamaku a tvářil se, že je jeho. Když do něj někdo vlezl, tak nabručeně odešel, ke konci zavěšení. Tam si to nějak rozmyslel a lezl zpátky s výhrůžným mručením a nadáváním, až troufalce vyhnal.

Další papoušek seděl na zábradlí, a když jsme odcházeli brblal tak vehementně, až přepadl do vody a začal se topit. No to jsou dneska papoušci.

(vánoční strom)

Při cestě nazpátek opět mraky v horách a vytrvalý déšť. A to jsme si chtěli ještě prohlédnout městečko. Pršet naštěstí přestalo a tak jsme chodili po San Cristobalu. Moc pěkné městečko, které nehyzdí moderní budovy. Kromě historického jádra jsou na okrajích stejně malé tradiční domky.

Po městě chodí indiánky a prodávají šátky, pásky, náramky, vše pletené z bavlnek. Poetické. Z tohoto města mám snad nejvíc suvenýrů.