Lodí do Yaxchilánu - Muflon na cestách

Mexický deníček – 2005 – 32. díl

Yaxchilán

Yaxchilán má nádhernou polohu v džungli v zátoce řeky Usumacinta. Naleziště je slavné svými ozdobnými fasádami, střešními hřebeny a zdobnými překlady s vyobrazeními (často na jejich spodní straně) dobyvatelských a obřadních scén.

Jinou atrakcí těchto ruin jsou vřešťani, kteří se přicházejí krmit na některé vysoké okolní stomy. Téměř jistě uslyšíte jejich řev a máte velkou šanci, že některé i uvidíte.

Výboje a spojenectví učinilo z Yaxchilánu jedno z nejvýznamnějších předkolumbovských měst v oblasti Usumacinty. Vrcholnou moc a rozkvět zažívalo

Mezi roky 681 a 800 za vlády Escuda Jaguara I. (Jaguár Štít I., 681- 742), Pájara Jaguara IV. (Pták Jaguár IV., 752-768) a Escuda Jaguara II. (772-800). Místo bylo opuštěno kolem roku 810.

(opsáno z průvodce)

(takhle tam jsou připraveny lodě i pro návštěvníky Yaxchilánu)

28.9. ráno jsme vyrazili do Yaxchilánu. Jeli jsme horama, takže tu zase budu opěvovat výhled, moc se mi líbil, já jsem prostě na ty panoramata. Cestou jsme narazili na několik hlídek vojáků. Nutno říct, že ze severní části jsem si na ně zvykla, ale tady se dost lišili.

Tam pouze nahlíželi do aut jen tak ležérně, měli sice jakousi flintičku (no asi samopal, co já vím), jen helmu a o kousek dál se na pytlích s pískem válel další vojáček a jeden to možná jistil z jakési dřevěné opodál stojící boudičky. Tady byli evidentně pořád ve střehu, ozbrojený po zuby, v neprůstřelné vestě, z pytlů pořád někdo mířil, a ani ten záložný v boudičce bezstarostně nepokuřoval.

Dojeli jsme na konec silnice a podle průvodce jsme se měli dostat do archeologické zóny lodí. No všichni jsme si mysleli, že nás jen převezou, konec silnice byl totiž u řeky. Až na lodi jsme se dozvěděli, že cesta trvá hodinu a jede se protiproudu řeky. Jinak na druhém břehu je Guatemala. Cesta lodí byla příjemná, řeka byla trochu rozvodněná (holt období dešťů), a náš lodivod José nás cestou upozorňoval na zvířátka na stromech, tedy převážně opice. Vysadil nás u památek a spolu s ostatníma lodivodama, co přivezli jiné turisty čekal až se vrátíme.

(vstup do zóny jednou z budov)

Vstup k památkám byl vnitřkem jakési stavby, kde jsme vyplašili pár malých netopýrů. Prošli jsme spodní dochované stély, stavby a vyšplhali jsme se vzhůru po schodech. Působivé. A pak jsme šli kus džunglí k dalším stavbám. Tentokrát jsme se šplhali do kopce docela strmého a ouzkou pěšinkou, sem snad turisti ani nechodí. No podle toho jak to bylo kolem zarostlí tak opravdu ne. Cesta zpátky po řece byla velice osvěžující. Odpočali jsme si trochu a stačili uschnout (kombinace horka, potu, vlhka).