Dnešní článek je odpovědí na výzvu Jirky Mazura a jeho kurzu života na pravé straně. Jak již někteří z vás ví, zmiňovala jsem se o něm v posledním článku. Tak dnes si o něm něco povíme víc.
Život na pravé straně … no jo, ale která strana je ta pravá? A má život vůbec nějaké strany? Proč zrovna pravou a levou? Proč ne jižní a severní, nebo horní a dolní?
Vše souvisí s jakýmsi kvadrantem, jehož jméno ani neumím vyslovit. Ale to asi není tak důležité. To co na něm je důležité, že specifikuje (nechci psát rozděluje) lidi na to, na které pozici se v životě zrovna nacházejí. Jestli jsou zaměstnanci nebo stojí na vlastních nohou, nebo snad s jistou nadsázkou na cizích J (zjednodušeně řečeno).
Jak se o mě vyjádřila jedna moje známá, já nejsem chovný bobr. Až když to řekla nahlas, docvaklo mi, že tomu tak skutečně bude. Nikdy mi nestačilo jen chodit do práce, vždycky jsem pokukovala po tom, jak si ten život zařídit, abych si ho mohla řídit sama.
A při jednom takovém pokukování jsem právě narazila na Jirku Mazura. Myšlenka jeho kurzu mě zaujala a řekla jsem si, že proč ne, prostě to vyzkouším. Ostatně už jsem v životě přišla o víc, takže když to neklapne podle mých představ, tak toho zase tak litovat nebudu. V životě prostě nějaký ztráty být musí, a o to je pak větší motivace to dohnat.
A jak to dopadlo? Žádná ztráta se nekonala. Zase mi to nakoplo, pokukovat ještě výš a výš. V současné chvíli mám díky informacím z kurzu a inspirací nejen z kurzu, ale i od spolužáků (kteří pocházejí z nejrůznějších vrstev a oborů) větší rozhled a sílu a přesnou myšlenku, jak na cestu na vlastní nohy. A to naprosto vlastní. A ačkoliv mi dříve zdravý rozum a moje okolí tvrdilo, že nemám riskovat a radši se zařadit do zaměstnaneckého procesu (vždyť to je přeci jistota), dnes vím, že už je nemusím poslouchat. Že mám dost síly a odvahy a v neposlední řadě dost informací, na to jít si za svým snem.
A není to to nejbáječnější v životě? Jít si za svým snem?
Takže Jirko díky! I nakopnutí mají svůj čas, a tento kop přišel vhod!
