Tulum – vesnička u moře

Mexický deníček – 2005 – 25. díl

Tulum

Hradby obklopující město ze tří stran (ze čtvrté je moře) prozrazují, že město mělo strategickou funkci pevnosti. Několik metrů tlusté zdi, vysoké 3-5 metrů,chránily město během častých válek mezi mayskými městskými státy. Ne, celý Tulum ležel uvnitř hradeb, většina obyvatel žila mimo ně, městská obřadní centra a paláce byly pravděpodobně domovem jen tulumské vládnoucí třídy.

Město bylo opuštěno asi 75 let po španělské conquistě. Bylo opustěno mezi posledními, většina ostatních dávných mayských měst zarůstala džunglí už dávno před příchodem španělů. Mayští poutníci navštěvovali ruiny ještě mnoho let a čas od času se zde skrývali indiánští uprchlíci z války kast. Název Tulum v mayštině znamená „zeď“, ačkoliv to nebylo jmého pod kterým by je znali jeho obyvatelé.

(opsáno z průvodce)

(postaveno na skále nad mořem)

U Tulumu jsme nakoukli z vyhlídkový věže do biosférický rezervace (vypadalo to moc pěkně) a pak jsme se vydali na pláž. Karibik nás vítal. Vedro tedy bylo příšerný a tak strašně jsem se do vody těšila a na Karibik obzvlášť.  Cesta na pláž byla poněkud zarostlejší, tedy spíš jsme šli stezičkou v džungli. Ale vyšli jsme na bělostným písku a měli jsme asi tak 20 metrů k vodě. Voda byla nádherná. U břehu se sice válelo nějaký smetí v podobě jehličí a mořských řas, ale to mi v tý chvíli nevadilo. Pak nějaký tři vlnky byly bílý od písku a pak už jen modro a tmavěmodro. No prostě Karibik, nádhera. Akorát ta voda byla neskutečně teplá, to člověk nevěděl, jestli se ještě potí nebo už se koupe.

 (Karibik v archeologické zóně)

 Takže rychlá koupanda a pak rychle na památky do Tulumu. Bylo tam děsný vedro a já myslela, že vážně leknu. V areálu byla pěkná pláž a dalo se tam slušně koupat, leč plavky zůstaly v autě. Nikam se nedalo lézt a procházka jen po vyznačených cestičkách v uctivé vzdálenosti od památek, mě moc nebavila. A zase je to davovka, takže sumasumárum zážitek nic moc. 

(částečný pohled na Tulum)

V městečku Tulum jsme měli domluvený nocleh. Hotýlek mě příjemně překvapil. Jen asi deset pokojíků a moc pěkný. A u moře měl vlastní pláž s restauračkou, kde jsme pak povečeřeli tortily se sýrem. A pak už jen zpátky do spacího hotýlku. Ještě jsem tak okoukla kytičky a před každým pokojem zavěšený hamak. No neodolala jsem a musela ho jít vyzkoušet. I jsem v něm usnula. Nebylo to špatné, jen mě znervózňovala ta kočka co mě tam ustavičně očumovala. Asi jsem jí ležela na oblíbeném místě. A nebo jsem jí chrápáním plašila myši.

(jedno z obydlí)

---

 Mexický deníček – jednotlivé díly: