Známá Chichen Itzá

Mexický deníček – 2005 – 21. díl

Chichen Itzá

Chichen Itzá – nejslavnější a nejlépe zrestaurované mayské naleziště na poloostrově Yucatán.  Během jarních a podzimních slunovratů (20. až 21. března a 21. a 22. září) vytvářejí ranní a podvečerní sluneční paprsky světelnou a stínovou iluzi, kdy po straně schodiště El Castilia jako by šplhal had. Chichen je v těchto dnech přelidněný.  Iluze je ale dobře patrná celý týden před a týden po obou rovnodennostech a celoroční se vytváří uměle, při večerních světelných a zvukových show.

Většina archeologů se shodne, že první osídlení Chichen Itzá, během pozdního klasického období, bylo čisté mayské. Přibližně kolem 9. století bylo město z větší části opuštěno – nikdo neví proč. Znovu osídleno bylo na konci 10. století a krátce poté na ně pravděpodobně zaútočili Toltékové, kteří se přesouvali ze svého hlavního města Tuly ve střední vysočině, severně od Ciudadu de México. Toltécká kultura splynula s mayskou a přijala například kult Quetzalcóatla (Kukulcána). Zobrazení Chaka, mayského boha deště, a Quetzalcoatla, opeřeného hada, je vidět na mnoha místech po celém městě.

Díky silné fúzi architektury střední mexické vysočiny se stylem Puuc je Chichen mezi yucatánskými památkami opravdovým unikátem. Bájný El Castillo a Plataforma de Venus jsou výjimečnými architektonickými díly vybudovanými v době vrcholného kulturního vlivu Toltéků.

Bojovní Toltékové přispěli Mayům více než jen svými architektonickými dovednostmi. Z lidských obětí se stala téměř obsese. Což potvrzují zdejší četná zobrazení těchto krvavých rituálů. Když mayský vládce učinil svou politickou základnou Mayapán, zatímco Chichen Itzá zůstal centrem náboženství, začal Chichén upadat. Zůstává záhadou, proč byl následně ve 14. století opuštěn, nicméně kdysi skvostné místo zůstalo mayským poutním místem po mnoho let.

El Castillo – původní zdejší chrám byl předtoltécký, vybudovaný kolem roku 8OO n.l.. Současná 25 m vysoká budova, stavěná přes původní, má podél schodiště vytesaného opeřeného hada a na portálech na vršku chrámu toltécké válečníky. Pyramida je ve skutečnosti mayským kalendářem z kamene. Každá z devíti úrovní El Castilla je schodištěm rozdělena do dvou částí, čímž vzniklo osmnáct oddělených teras, které představují osmnáct dvacetidenních měsíců mayského kalendáře. Každé ze čtyř schodišť má 91 schodů, když přidáte plošinu na vrcholu, součet dává 365, součet dní v roce. Na každém průčelí pyramidy je 52 plochých panelů, které připomínají 52 let kalendářního cyklu. A navíc během jarní a podzimní rovnodennosti vytváří světlo a stíny na straní severního schodiště řadu úhelníků, které napodobuji plazení hada. V březnu had šplhá nahoru v záři dolů.

Starší pyramida uvnitř El Castilla se honosí červeným jaguářím trůnem s vykládanýma očima a místy s nefrity: také je zde postava Chac-Moola. Vchod do El Túnelu, průchodu k trůnu, leží u základny El Castilla na severní straně.

Gran Juego de Pelota – velké míčové hřiště, největší a nejpůsobivější v Mexiku, je jenom jedním ze zdejších osmi hřišť, což dokazuje, jakou důležitost měly zde probíhající hry. Hřiště je na obou koncích lemované chrámy a ohraničené vysokými rovnoběžnými zdmi, na nichž jsou ve značné výšce připevněné kamenné kruhy .

Jsou zde důkazy, že se míčové hry během doby měnily a vyvíjely. Některé plastiky zobrazují hráče s loketními a kolenními chrániči, kteří jako by hráli cosi podobného fotbalu s tvrdým gumovým míčem, kdy je používání rukou zakázáno. Jiné plastiky představují hráče mající pálky, vypadá to, že pokud hráč prohodil míč jedním z kamenných kruhů, jeho tým byl prohlášen vítězem. Během toltéckého období byl zřejmé kapitán poraženého týmu obětován – a možná i se svými spoluhráči. Na zdech kolem hřiště jsou kamenné reliéfy, z nichž některé zobrazují dekapitaci hráčů. Úžasná je akustika hřišť – rozhovor na jednom konci je zřetelně slyšet na druhé straně ve vzdálenosti 135 m, tlesknutí vyvolá mnohonásobnou hlasitou ozvěnu.

Templo del Barbado a Templo de los Jaguares y Escudos – stavba na severním konci hřišti, zvaná podle plastiky uvnitř Chrám vousatého muže, má některé krásné tesané pilíře a reliéfy květin, ptáků a stromů. V Chrámu jaguárů a štírů, vybudovaném na jihovýchodním konci zdí hřiště, jsou sloupy s vytesanými chřestýši a desky s jaguáry. Uvnitř jsou zašlé fragmenty nástěnných maleb s vyobrazením bitvy.

Platatorma de los Cráneos – Plošina lebek mezi Templem de los Jaguares a El Castillem. Je ověnčena kamennými lebkami a orly trhajícími lidské hrudníky, aby mohli sníst jejich srdce. V dávných dobách se tu shromažďovaly hlavy posvátných obětí.

Plataforma de las Águilas y los Jaguares – plastiky na Plošině orlů a jaguárů, přiléhající k Plošině lebek, zobrazuji tato hrůzostrašná zvířata, jak drží lidská srdce ve spárech. Vědci se domnívají, že tato plošina byla částí chrámu zasvěcenému vojenským jednotkám zodpovědným za získávání posvátných obětí.

Cenote Sagrado – 300 m hrbolaté kamenné cesty vede severně k veliké studni, která dala městu jméno. Posvátná cenote je děsivá přírodní studna, která má v průměru dobrých 60 metrů a hluboká je 35 metrů. Stěny mezi vrcholem a vodní hladinou jsou plné popínavých rostlin a další vegetace. Vedle cenote jsou ruiny malé sauny. 

Grupo de las Mil Columnas – tato skupina za El Castillem má své jméno (Skupina tisíce sloupů) podle hotového lesa sloupů, který se táhne jižním a východním směrem. Skládá se z Chrámu bojovníků, Chrámu Chac-Moola a Potírny neboli parní sauny. Stavby jsou zdobené štuky a kamennými plastikami zvířecích božstev. 

El Caracol (Šnek) – El Caracol dostal svůj název od Španělů podle vnitřního schodiště. Observatoř je jednou z nejvíce fascinujících a nejdůležitějších budov. Její kruhový půdorys připomíná stavby středních vysočin, i když překvapivě nikoli staveb z toltécké Tuly. Výsledkem syntézy architektury a náboženských představ jsou čtyři masky mayského boha deště Chaka nad zevními vchody, jež smiřují do hlavních světových stran. Umístění oken v kopuli observatoře zřejmě souvisí s pohybem hvězd na obloze v konkrétní dny během roku. Z kopule určovali kněží začátky konání rituálů, oslav, sázení kukuřice a sklizní.

Edíficio de las Monjas a La Iglesia – ačkoliv podle archeologů to byl palác mayské vládnoucí vrstvy, evropští dobyvatelé ho pro podobnost s jim známými kláštery, v nichž je množství místnosti, nazvali Ženským klášterem. Rozměry budovy jsou impozantní: objekt je 60 m dlouhý, 30 metrů široký a 20 m vysoký. Konstrukce stavby je spíše mayská než toltécká, ačkoliv před budovou stoji toltécký obětní kámen. 

(opsáno z průvodce)

(nejznámější stavba – „Kalendář“)

22.9. Dnes jsme byli v Chichen Itzá, to je snad masovější atrakce než Uxmal. Ale tam se mi líbilo. Na tomhle byla nejzajímavější pyramida kouzelníka, která plnila zároveň funkci kalendáře. Bohužel se na ní nedalo lézt. Ani dovnitř se nesmělo. V tuhle dobu je vidět plazení hada po pyramidě a tak tam byli davy. A proto byl Kalendář pro výstup uzavřen. 

Jelikož jsme tam byli poránu až dopoledne, počkala jsem si až to bude osvětlovat sluníčko, jestli nějakej had poleze. Asi měl jen večerní směnu.  Tak jsem se vydala ke chrámu bojovníků, obhlídla sloupy a šla dál po cestičce. 

(observatoř)

Jediný co pak bylo zajímavý byla observatoř. Pěkná, kulatá. Ale zase vcelku se nikam nemohlo, tak to bylo víceméně nezáživný. Pak nějaký palác, kde se zachoval obklad. 

A nakonec jsem se vydala k největší cenote. Byla opravdu velká a hrozivá. Sice byla ošpagátovaná, ale stejně tam seděl hlouček zdejších záchranářů. 

(část cenote)

 Kolem všech cest seděli naskládaný prodejci suvenýrů jak sardinky. Ale nebyli otravný a to jsem ocenila. Ale byla jsem docela ráda, že už odtud odjíždíme.

(jeden z dochovaných reliéfů)

---

 Mexický deníček – jednotlivé díly: