Villahermosa
La Venta, druhé největší olmécké centrum (po San Lorenzu ve Veracruzu), leží v západním Tabasku. Olmécké náboženství, umění, astronomie a architektura hluboce ovlivnily všechny následující mexické předkolumbovské civilizace.
Cortes, který se vylodil v Tabasku v roce 1519, nejprve porazil zdejší Maye a založil tu osadu zvanou Santa Maria de la Victoria. Mayové se ale přeskupili a kladli tuhý odpor, dokud nebyli kolem roku 1540 poraženi Franciskem de Montejou. Pirátské útoky později donutily původní osadu přestěhovat se do vnitrozemí, kde byla přejmenována na Villahermosu de San Juan Bautista.
Když Mexiko získalo svou nezávislost na Španělsku, nad oblastí se pokoušeli získat moc různí místní velkostatkáři, čímž způsobili značné sváry.
Hospodářství zde umdlévalo až do doby po Mexické revoluci, kdy začal stoupat export kakaa, banánů a kokosových ořechů. Ve 20.století zde americké a britské firmy objevily ropu a hospodářství Tabaska se začalo točit kolem tohoto zdroje.
Během 70. let se Villahermosa stala bouřlivě se rozvíjejícím ropným městem. Prosperita přinesla kultivovanost, která si proklestila cestu tropickým vedrem a zásadně odlišila Tabasco od sousedního Chiapasu a Campeche.
Krajina Tabaska se mění od rovných nížin podél pobřeží po zvlněné kopce poblíž Chiapasu. Díky značným dešťům (kolem 1500 mm ročně, většinou mezi květnem a říjnem) je zde mnoho bažin, bujné tropické vegetace a dusné vlhkosti.
Villahermosa je město s více jak 335 tisíci obyvatel. Má horké, přelidněné a neuspořádané centrum. Některé okrajové čtvrti města mají široké bulváry se stromovými alejemi, prostorné parky, hezké hotely a vynikající kulturní zařízení – to vše je výsledek ropného boomu Tabasca.
Olmécké město La Venta, vybudované asi 130 km západně od Villahermosy na ostrově nedaleko místa, kde se Río Tonalá vlévá do Zálivu, vzkvétalo ve stoletích před rokem 600 př.n.l. Na počátku 40.let 20.století bylo odhaleno pět obrovských olméckých hlav z čediče. Největší váží přes 24 tuny a je více než 2m vysoká.
Těžba ropy naleziště v La Ventě ohrozila, a tak byly nejdůležitější nálezy převezeny do Villahermosy, aby zde položily základ Parque-Musea, které je nyní fascinující kombinací venkovního muzea a tropické zoologické zahrady.
ZOO je věnována zvířeně Tabaska a okolních regionu: barevným papouškům ara a tukanům, pumám, jaguárům, rysům, ocelotům, jelencům virginským, chápanům, krokodýlům, hroznýšům, pekari a mnoha dalším.
Muzeum je podél stezky, která vede bujnou tropickou zelení kolem 34 olméckých kamenných soch, od slavných hlav přes další figury až po božstva, delfíny a kamenné mozaiky na zemi. Stezka je dlouhá jeden kilometr. Podél cesty je mnoho stromů, které jsou označené štítky s názvy. Jsou tu také další zvířecí výběhy.
Některá zvířata, která nejsou nebezpečná, jako třeba nosálové, se pohybují kolem volně. Cesta se pak stáčí kolem jezera zase zpátky ke vchodu.
(převzato z průvodce)

(La Venta)
Musím k tomu dodat, že tohle přírodní museum bylo opravdu zajímavé. V zoo jsme tedy nebyli, ale pár zvířátek jsme cestou potkali. Z návštěvníků si evidentně nic nedělají, ale ani je nevyhledávají (tedy pohladit se rozhodně nenechaj 🙂 ).

(upoutávka na zoo)
Do města Villahermosa jsme dorazili až za tmy. Osmá to jistila. Bloudili jsme po městě asi jen ¾ hodiny. Takže noční město jsme si prohlídli, některá místa i dvakrát ☺. Po ubytování jsme ještě prolezli okolní uličky kolem hotelu.
A jak jsme projížděli tímto městem, tak mě zrovna dvakrát neuchvátilo. V překladu to prý znamená krásné město, ale my jsme se shodli na tom, že na něm není nic moc hezkého. Možná jsme jen nebyli v té lepší části. Když jsme pak z města vyjížděli, jeli jsme kolem čtvrti výstavných vil, zjevně pro tu nejbohatší část obyvatel. Vilky byli pěkné, historické, dobře udržované s velkým pozemkem.
Hned zrána jsme vyrazili do parku La Venta. Původně to bylo nějaký archeologický naleziště, ale něco tam stavěli tak to přesunuli sem. A udělali z toho mayský okruh přímo naučný. Stezka vedla kolem různých monumentů a artefaktů a kolem běhali navolno opice a různý zvířátka.
Hned vedle byla ZOO, ale tam jsme nebyli. Přeci jenom máme před sebou ještě dlouhou cestu. Byli tam i přenesený dlažební mosaiky, který měli znázorňovat masky (Malou a Velkou). Další exponáty byli jen sloupy, sochy a různé reliéfy.

(opice se dívá na nebe)
A pak zas několika hodinový přejezd do Campeche. Cesta kolem pobřeží byla zajímavá. Nejdříve mokřiny, pak moře, a nakonec… most… několikakilometrový… a na ostrůvek, ze kterého , jak to vypadalo, nebylo úniku. Vypadalo to , že to je jen ostrůvek s malým městečkem. A kolem dokola nebylo vidět žádný pobřeží, jen samý moře. Docela jsem se divila. To město se pak protahovalo a protahovalo… a na konci byl zase most… a zase několikakilometrový. A vypadalo to docela podobně. A pak už jsem jeli jen kolem pláží. Jenže byly zjevně jen pro ptáky a želvy.
Mexický deníček – jednotlivé díly:
- 1. díl – Nezapomenutelný let do Mexika
- 2. díl – Irapuato, Leon
- 3. díl – Tehotuhuacan
- 4. díl – Tula
- 5. díl – Cubilete
- 6. díl – Tequila
- 7. díl – Dolores Hidalgo
- 8. díl – Guanajuato
- 9. díl – Jalapa
- 10. díl – Zempoala
- 11. díl – Veracruz
- 12. díl – Comalcalco
- 13. díl – Villahermosa
- 14. díl – Campeche
- 15. díl – Edzná
- 16. díl – Sayl
- 17. díl – Labná
- 18. díl – Kabáh
- 19. díl – Uxmal
- 20. díl – Celestůn
- 21. díl – Chichen Itzá
- 22. díl – Ek Balam
- 23. díl – Valladolid
- 24. díl – Cobá
- 25. díl – Tulum
- 26. díl – Cetumal
- 27. díl – Xpuil
- 28. díl – Calacmul
- 29. díl – Cohunlich
- 30. díl – Laguna Balacar
- 31. díl – Palenque
- 32. díl – Yaxchilán
- 33. díl – Vodopády Misol-ha + Aqua Azul
- 34. díl – Toniná
- 35. díl – San Christobal de Las Casas
- 36. díl – Canon Sumidero
- 37. díl – Cesta zpátky



