Námořníci z Veracruz - Muflon na cestách

Mexický deníček – 2005 – 11. část

Veracruz

Město Veracruz má přes 400 tisíc obyvatel . Je to moderní město
s historickým centrem. Tohle město se mi moc líbilo a často na něj
vzpomínám a tak se o něm rozepíšu zase poněkud více.

Veselý Veracruz, potěší krásnými koloniálními budovami. Město i mořské pobřeží nabízí nepřeberné možnosti návštěv historických památek. Tropické požitkářství je ve Veracruzu normou. Město si udrželo téměř maloměstské kouzlo, je vřelé, veselé a kypící životem.

Zdejší pobřeží bylo obýváno Totonaky ovlivněnými toltéckou a aztéckou civilizací. Celých 400 let po španělské conquiste představoval Veracruz pro okolní svět hlavní vstupní bránu do Mexika. Útočníci a piráti, nastupující i vyhoštění vládci, osadníci, stříbro i otroci – všichni tudy prošli a z města tím vytvořili klíčové místo mexické historie.

Španělská conquista a pirátské útoky

Veracruz se stal nejdůležitějším kotvištěm Španělů a až do roku 1760 byl jediným přístavem, kterému bylo povoleno obchodovat se Španělskem. Když k jeho břehům každoročně připlouvaly lodě ze Španělska, při následných trzích všude kolem vzkvétala stanová města. Kvůli námořním útokům a tropickým nemocem (malárie a žlutá zimnice byly nejničivější) se však Veracruz nikdy nestal mexickým největším městem.

Roku 1567 připluly anglické lodě s úmyslem prodávat otroky, což měl být projev odporu vůči španělskému monopolu. Lodě byly zajaty španělskou flotilou a unikly pouze dvě z devíti. Na jedné z nich byl kapitánem Francis Drake, který pustošil španělské lodě již dlouhou dobu coby svým způsobem koncesovaný pirát. Nejhorší pirátský útok ze všech se odehrál v roce 1683, kdy Francouz Laurent de Gaff se šesti sty muži držel na 5 000 obyvatel Veracruzu zavřených v kostele s jen trochou potravin a vody. Zabíjeli kohokoliv, kdo se pokusil utéci, opíjeli se, znásilňovali ženy a vyhrožovali, že vyhodí kostel do povětří, když jim lidé nevyzradí skrýše se svým majetkem. Stáhli se o několik dní později, podstatně bohatší.

V roce 1838 musel generál Antonio López de Santa Anna (který byl o dva roky dříve vyhoštěn z Texasu) jen ve spodním prádle prchnout z Veracruzu před bombardováním francouzskou flotilou v tzv. Cukrářské válce (Francie vznášela na Mexiko řadu požadavků, včetně náhrady francouzským kuchařům, jejichž restaurace byly svévolně rozbity vzpurnými mexickými úředníky). Nakonec generál odpověděl statečně, útočníky zahnal a přišel při tom o levou nohu.

Když roku 1847 napadla Veracruz desetitisícová armáda Winfielda Scotta, přišlo během týdenního bombardováni o život více než 11 000 Mexičanů, než se město vzdalo.

V roce 1859 během tzv. Války o reformy liberální vláda Benita Juáreze sídlící ve Veracruzu rozhlásila reformované zákony, které znárodnily majetek církve a vzdělání předali do světských rukou. V roce 1861, když Juárez vyhrál válku, vyhlásil, že Mexiko nemůže platit své zahraniční dluhy, a spojené francouzsko-Španělsko-britské síly Veracruz okupovaly. Britové a Španělé plánovali pouze obsadit celnici a zabavit, co jim Mexiko dlužilo, ale Napoleon III. zamýšlel Mexiko dobýt. Když to Britové a Španělé pochopili, stáhli se pryč, zatímco Francouzi vpochodovali do vnitrozemí, aby zahájili pětiletou intervenci.

Vláda Napoleona III. skončila, a Veracruz začal opět vzkvétat. Roku 1872 byla vybudována první mexická železnice mezi Veracruzem a Ciudadem de México a za diktatury Porfiria Díaze do města proudily další investice.

Veracruz má oficiální titul „Čtyrnásobný hrdina“ ve spojitosti s vyhnáním Španělů z pevnosti San Juan de Ulúa (jejich poslední mexické državy) v roce 1825, triumfu nad Francouzi v „Cukrářské válce“ a odporu vůči USA v roce 1847 a znovu v 1914.

Přístav spolu s pevností San Juan de Ulúa je dodnes rušný, ačkoliv další ropné přístavy se nyní
chlubí větší tonáží. Dají se zde i tak pozorovat lodě, jeřáby a starou pevnost
přes vodu.

(převzato z průvodce)

Ta pevnost je přesně ta, kde byla natočena scéna amerického filmu „Honba za diamantem“ nedávno to dávali v bedně. Bohužel už pro samé lodě v přístavu pevnost není vidět.

A jelikož má město tak úžasnou námořní minulost, stojí tu nejen veliké námořní muzeum a námořní akademie, ale pořádají se tu různé námořní přehlídky a festivaly. Zrovna při naší procházce městem bylo vidět několik námořních orchestrů, každý v jiné slavnostní uniformě. No paráda pro oči.

Veracruz je pěkné koloniální městečko, které jsme si i trochu prošli. Byla jsem zvědavá na pevnost, ale mezi nákladníma loděmi skoro zmizela. Pak jsem byla zvědavá na museum námořnictví, ale nějak na něj nedošlo.

Zato se tam chystala nějaká přehlídka kapel, byli tam vojáci, námořníci a ještě nějaká uniforma, ale to nevím co bylo. Bohužel jsme ani chvíli nezůstali.

Původně jsme měli naplánováno se zastavit v Akváriu (všichni průvodci ho doporučují), ale fronta a cena lístku nás naprosto odradila. Tak dnes bez rybiček.

Je tu neskutečný horko a vlhko, tomu bych nikdy nevěřila. Asi zrovna vyvářeli, je tu jak v prádelně. Jestli to takhle půjde dál, začnu se přehřívat, ačkoliv mám teplo velice ráda. Přespávali jsme tam v malým hotýlku, který byl sotva dostavený.